Karlovarský AM Bikemaraton

Aktuality

RSS

15.08.2016 10:30

A máme tu výsledky, postupně přiskakují i fotogalerie a reporty.

11.08.2016 19:27

bartoníčekNávrat legendy
Svoji účast na vyhlašovacím ceremoniálu v Karlových Varech potvrdil karlovarský rodák a cyklistická legenda Antonín Bartoníček. Je to ctí a potěšením nejen pro pořadatele a informované závodníky Karlovarského AM bikemaratonu, ale i možností pro ty mladší a začínající seznámit se s jeho kariérou a sportovními úspěchy, které již dříve shrnula další (dnes bohužel již nežijící) legenda, pro změnu komentátorská - Robert Bakalář v následujícím textu, převzatém z časopisu Peleton 5/2000.

ANTONÍN BARTONÍČEK
Narozen: 20. února 1949Sportovní kariéra: Slávia Karlovy Vary, RH Plzeň, SKP Plzeň, v letech 1978 - 1990 trenér SKP Plzeň a státní reprezentace.Úspěchy: mistr republiky v závodě družstev na 100 km (1973 a 1977), druhý na MR v silničním závodě jednotlivců (1976), vítěz závodů Okolo Slovenska 1972, šestkrát první v etapách Závodu míru, vítěz v etapách Okolo Slovenska, Kolem Skotska. Kolem Anglie, Kolem Bulharska.
Těch etap na Závodě míru vyhrál Antonín Bartoníček šest, pak se stal úspěšným trenérem a dnes je podnikatelem.Jak sám tvrdí, nikdy nepočítal, v kolika závodech v životě byl vlastně první.
Nezářil totiž jen na "svém" nejslavnějším závodě - na Závodě míru - ale silničářský svět o něm věděl i díky startům na závodech Kolem Anglie, Kolem Skotska, Okolo Slovenska či Kolem Bulharska. Tam všude protínal cílové pásky jako první.
Za to, že se na celý život upsal cyklistice, mohl z počátku hlavně Závod míru. Když na současném trhu uvidíte na pultech například odpružené vidlice Matzocchi, přilby Cratoni nebo italské tretry Vittoria, pak vězte, že je za nimi právě Antonín Bartoníček - dvojnásobný mistr republiky v silničním závodě družstev na 100 km, který v Karlových Varech bydlel hned vedle stadiónu na němž končívaly etapy Závodu míru.
Protože byl dobrý, objevil se v roce 1968 jako devatenáctiletý v elitní plzeňské Rudé hvězdě. Jako partneři byli takoví borci jako Jiří Háva, Karel Sever, Jiří Prchal, Petr Hladík, Aleš Svoboda či Jindřich Marek." To byla spolu s brněnskou Duklou absolutní Československá špička, v jejímž čele stál Jan Kubr", vzpomíná. Netrvalo dlouho a legendární trenér Kamil Haťapka si ho vybral do reprezentace." V roce 1970 jsem staroval na závodě Kolem Mexika, ale Varšavu jsem o rok později nejel, protože jsem si při nominačních závodech v Klášterci nad Ohří zlomil klíční kost." Na startu svého oblíbeného závodu se tak objevil až v roce 1972.
Československé partě tehdy z auta velel Kamil Haťapka, na silnicích šéfoval Miloš Hrazdíra. Jestliže Závod míru tenkrát nezačal příliš šťastně, protože hned v první etapě si Rudolf Labus zlomil klíční kost, pak varšavský cíl znamenal triumf: Moravec se po Veselém a Smolíkovi stal třetím Čechem, který v té době největší amatérský závod světa vyhrál. V cíli se pak podělili o novoučký Fiat 125 P. Pro Bartoníčka to byla šťastná" Varšava" i z jiného hlediska."V etapě do Gery jsem skončil třetí, a bylo to poprvé co jsem byl na bedně. Hned druhý den jsem pak vyhrál u nás doma v Karlových Varech. Byl to pro mě v tu chvíli největší sportovní zážitek, a když o tom skoro po třiceti letech přemýšlím, tak si myslím, že na tom nemám moc co měnit."Odměnou za vítězství v oné strašlivé májové zimě, která v ten den zlomila i takovou hvězdu, jako byl Ryszard Szurkowski, mu byla koupel ve zlaté vaně v karlovarských Císařských lázní. "Brežněv císař Haitle Sallasie - a Bartoníček", směje se dnes.
V Závodě míru se v koncovkách etap stal pojmem. Tehdy se většinou dojíždělo na škvárových oválech stadiónů, a o pády proto nebyla nouze. Nejprve spolupracoval s Pavlem Doležalem, pak s Kamilem Haťapkou a nakonec vedl reprezentaci sám."Doležal mi dal nesmírně mnoho po metodické stránce. Byl s doktorem Plachetkou průkopníkem v zavádění vědecko-lékařských metod do cyklistiky. Haťapka mne učil jak si v zahraničí říct o sponzorský materiál."
Bartoníček měl štěstí i na skvělou cyklistickou partu: v reprezentaci tehdy jezdil Regec a také Kreuziger. Toman, Štyks, které vedl i jako klubový trenér v Plzni." Luďkovi Štyksovi rozhodčí ve Villachu skandálně upřeli šesté místo, a byď dojel ve vedoucí skupině, ani se neocitl ve výsledcích. A Jožka Regec  skončil desátý, což je dodnes nedoceněný úspěch," vzpomíná a vybavuje si i další moment z mistrovství světa ve Villachu." Před šampionátem se rozjel závod Okolo Slovenska a mladíček Svorada v něm vyhrál dvě etapy. Když jsem dělal nominaci na mistrovství, navrhl jsem čtyři starší jezdce a dvě naděje - byli to Lipták a právě Svorada.
K tomu, aby se v posledních stovkách metrů před cílem, v mé mlýnici dobře organizovaných "kružítek" z tehdejšího NDR, chytrých Poláků a dravých Sovětů orientoval, musel se naučit rychle a správně reagovat. Hodilo se mu to i posléze, když byl ve zlomových devadesátých letech postaven před zásadní rozhodnutí" měl jsem za sebou pětadvacet odsloužených let u policie a mohl jsem odejít do výslužby, místo toho jsem se vydal na cestu obchodu - tedy na cestu velkého dobrodružství." Hodnotí svoje rozhodnutí z roku 1990, kdy mu bylo čtyřicet jedna let." Kdybych se měl dneska znovu rozhodovat, udělal bych to zas jen s dnešními zkušenostmi." Když začínal, pomohl mu kapitálově jeden partner z Německa, který chtěl v Čechách prodávat elektroniku." Dělili jsme se půl na půl, pak jsem se na výstavě v Kolíně nad Rýnem dostal k firmě Mesingschieger, která se zabývala obchodem s koly a náhradními díly. Nazvali ho, nechtěli peníze napřed a přesto mu poskytli zboží v hodnotě pro něj tehdy závratné." Byly to díly za 800 marek. Třásli se mi ruce, jestli to prodám, ale ty věci tenkrát zmizely hned.
Dnes zkušený obchodník říká, že byl první, kdo na český trh uvedl kola Anien. Začínal s nákupem za 800 marek, ale časem se vyšplhal na 350 000 marek, za které pro české cyklisty nakoupil žádané a stále ještě nedostatkové zboží." Byla to zvláštní doba: V mnoha státních továrnách se radili, zda vůbec mohou prodat zboží soukromníkovi. Lidi ve čtyři hodiny ráno čekali na Favority. Přivezl jsem jich Z Esky vagón a za chvíli byly pryč." S trochou nostalgie vzpomíná na dobu, kdy dováže těžké rámy a první computery, které se ihned prodaly, a také na svůj první opravdový obchodní úspěch." Bylo to hned v roce 1990, když jsem v plzeňském obchodním centru Atom otevřel prodejnu kol." Sliboval si tehdy, až udělá první obratový milion, přestane s obchodem." Dokázal jsem to za dva měsíce. Usoudil jsem, že je to oblast, v níž se dá slušně podnikat a uspět." Současně s maloobchodní činností se začal věnovat i velkoobchodu a zboží dodával prakticky do celé republiky. V polovině 90 let začal se změnou filozofie firmy. Ustoupil od dovozové "gigantománie" a zaměřil se na vybrané značky. Začal dovážet odpružené vidlice Marzocchi, přilby Cratoni, tretry Vittoria, řízení Saico, blatníky San Giorgio, zámky Luma, ale i slovenské osičky Kinex z Bytče či dráty z Hvězdonic. Asi nejvíce ho proslavily vidlice Marzocchi." S těmi to při tom byla náhoda: jeden přítel, který mne vzal do Itálie se ptal, co vím o odpružených vidlicích. Přivezl jsem jich tenkrát deset, a když jsem je kupoval, třásli se mi ruce. Stály totiž mezi 150 až 200 markami a tady je nikdo neznal. Ale naodbyt šly dobře. V současnosti jich dodávám stokrát víc než v době, kdy jsem s nimi začínal." Jako cyklista do koncovky musel mít odvahu a cit pro to nejsprávnější rozhodnutí. V obchodě to platilo obdobně. Vybíral si artikl, který bezesporu patří ke světové špičce. U některých značek riskoval, ale většinou jim zůstával věrný. Snažím se spolupracovat s evropskými výrobci - v tom vidím budoucnost obchodu. Tvrdí dnes. V současnosti má v registru přes 1000 položek, spolupracuje s dvanácti pracovníky a v Plzni má i dva obchody." Začínal jsem s miliónem korun, teď jsem měl tři roky za sebou roční obrat o mnoho desítek miliónů větší." Sám ale tvrdí, že se mu příčí stále jen zvyšovat obrat a prodej." To nevím, kam by to v budoucnu směřovalo. Filozofii svého obchodování jsem postavil na kvalitě a na vztazích podobných rodinným."
Antonín Bartoníček si nemůže naříkat na nedostatek práce, ale přesto prohlašuje, že nesnáší podnikatele, kteří se drží za hlavu a lamentují, že je rodina nezná a že už roky neměli dovolenou." To přece není ani o obchodě ani o životě." Svěřuje se podnikatel, ale duší stále cyklista, který v Československu svými šesti etapovými vítězstvími proslavil Závod míru, a o jehož osudu se dá skutečně hovořit, jako o životě na pedálech.

10.08.2016 22:23

Promluva stavitele trati k aktuální situaci

Milí účastníci,

karlovarský závod Kola pro život byl vždy vyjma atraktivních kulis startu a cíle proslulý především malebnou změtí všelijak se bláznivě proplétajících hravých pěšin a cestiček, citlivě vystavěných našimi předky na strmých úbočích okolních kopců, původně prý k potěše a rekreaci lázeňských hostů. Až s příchodem horských kol bylo možné naplno ocenit jejich sportovní potenciál, slastnou trýznivost výšlapů, euforii technických sjezdů a závrať při zdolávání bezpočtu „vraceček“ při balancování nad úchvatnými výhledy do údolí a strží, obklopeni oním proslulým „sletem šlehačkových dortů“, jak architekti Varům přezdívají. Často s jistou dávkou humoru říkáme, že lázně tu máme jen v bezprostředním okolí řek Teplá a Ohře, zatímco pár metrů od jejich břehu číhá bikerské peklo i ráj v jednom balení.

Vědomi si těchto shůry a téměř bezpracně nám do klína spadnuvších kvalit našeho města, nemohli jsme se rozhodnout jinak, než se o ně podělit s ostatními cyklisty, a začali jsme od roku 2000 (a o pár let později už ve spolupráci s KPŽ) pořádat Karlovarský AM bikemaraton, od něhož jsme si slibovali nehynoucí slávu, projevy vašeho uznání a plácání nás po ramenou, jací jsme to pašáci, ačkoliv jsme vlastně jen rozvěsili v okolních lesích fáborky a šipky.

Nejinak je tomu i letos, jen zásluhou počasí posledních týdnů více vyniká onen pekelný charakter, který jsme jako místní pořadatelé měli možnost okusit během projíždění tratí, a okoušíme i dnes.

Přistupme ale k aktuálnímu stavu tratí. Některé okolnosti si vyžádali pár drobných úprav, o nichž jsme přesvědčeni, že jsou ku prospěchu závodníků. Týká se to především sjezdu od Černé Marie, do kterého se najíždí až 100 metrů za stejnojmennou chatou kvůli množství popadaných větví, a obnoveného dojezdu do cíle v nádherném a prostorném Meandru Ohře, který jsme loni opustili kvůli stavebním úpravám. Vymysleli jsme také zbrusu novou trasu Fitness jízdy. Je to dobrou zprávou jak pro účastníky této nesoutěžní kategorie, tak pro závodníky z hlavních tras, kteří měli v minulých letech oprávněné připomínky k problematičnosti vedení “fitka” zčásti identickou stopou, což mělo negativní vliv na bezpečnost účastníků a plynulost závodu. Řídíce se zásadou, že nejkompetentnějšími posuzovateli všech kladů i záporů našich závodů jsou především sami jejich účastníci, zaměřili jsme se na tuto slabinu, a výsledkem je úplné odklonění Fitness jízdy z lokaliy, kde se nekompromisně soupeří o cenné vteřiny.

Jistě vás v tomto počasí nepřekvapí, že občas narazíte na nějakou tu louži nebo blátivý úsek. Letos jich oproti loňskému roku potkáte tolik, že v cíli jistě využijete možnosti použít wapku a možná i prádelnu. Fajn ale je, že z inzerovaných čtyř brodů se ze tří nebude prášit a poslední - přejezd přes říčku Teplou - bude fakt stát za to.

Samostatnou kapitolou jsou sjezdy po skalnatém, drobnými kamínky posetém podloží, které je místy zbrázděno podélnými vyerodovanými rýhami. První z nich na vás číhá hned na rozhledně Diana – vrcholu zaváděcího stoupání na cca 5 kilometru. Spolu s několika rychlými šotolinovými sjezdy se jedná o nejnebezpečnější úseky, v nichž bych pád doporučil stejně jako svezení po toboganu pobitém struhadly. Zvýšenou pozornost věnujte také místům na předělech světla a stínu, kde můžete snadno přehlédnout hluboké „odvodňováky“, na nichž v lepším případě prorazíte kolo, v horším případě vás snadno katapultují do údolí.

Udělali jsme maximum pro to, abyste v Karlových Varech neztratili orientaci. Přesto vás prosíme o udržení maximální pozornosti při následování značení, protože z vlastní zkušenosti víme, jak snadné je na hranici světla a stínu, či v situaci, kdy vidíte rudě a pot se vám řine do očí, přehlédnout jinak zcela zřejmý fábor či šipku. Zároveň optimisticky doufáme, že se neobjeví nějaký duševní trpaslík, který se ukájí poškozováním a ničením práce nás normálních lidí.

Značení je shodné s ostatními závody KPŽ, tedy fábory s logem seriálu a navigační šipky na stromech. Samozřejmostí je přítomnost hlídek na uzlových místech a trvalá kontrola tratí vedoucími úseků na kolech. Na ně se také obracejte s upozorněním na případný úraz některého z vašich soupeřů. Naší specialitou je navíc lití čar bílé barvy na zem na všech podstatných rozcestích pro případ krajní nouze – letos jsme jí znovu spotřebovali 100 litrů.

Přeji vám z celého srdce hluboký sportovní zážitek, minimum závad,  pokud možno žádný úraz, a těším se na viděnou někde na trati či v cíli!

Daniel Danielčák
stavitel trati a člen pořádajícího spolku A.M.bike


10.08.2016 12:41

registraceDnes je poslední příležitost přihlásit se na závod za nižší startovné!

09.08.2016 12:58

ilustrační fotoHlavní trasa karlovarského závodu krok za krokem na webu KPŽ

09.08.2016 11:29

mapkaZ nějakého důvodu jsou na webu kolopro.cz jako GPS mapy uvedeny zastaralé trasy. Prosíme závodníky, aby používali mapy na stránkách závodu http://artik.ambike.com/index.php?str=3

09.08.2016 09:00

lávkaOhři loni v Karlových Varech překlenul další most. A ne ledajaký. Jeřáb osadil na své místo 120 tun vážící ocelovou konstrukci zvedací lávky, která spojuje cyklostezku v meandru Ohře s nedalekým obchodním centrem Varyáda, u kterého mají závodníci zajištěno parkování.
Celý článek "Ohři překlenula unikátní zvedací lávka ve stylu Kaplického chobotnice"

07.08.2016 20:45

fair-playZa přečtení stojí podnětný článek o fair-play chování.

05.08.2016 09:14

terénní pasážNa webu Kola pro život vyšla pěkná upoutávka na Karlovarský AM Bikemaraton!

25.07.2016 09:02

logo závoduStránky Karlovarského AM Bikemaratonu Škoda Auto jsou aktualizovány pro rok 2016! Závod je znovu součástí seriálu Kolo pro život a účastníci si při něm mohou v sobotu 13. srpna zazávodit na distancích 37 a 57 km. Chybět nebude samozřejmě ani ani kratší Fitness jízda a řada dětských a žákovských kategorií.
Oproti loňskému roku čeká závodníky změna v podobě navrácení zázemí závodu (a tedy i dojezdu do cíle) do prostoru areálu Přírodního parku Meandr řeky Ohře, kde byly dokončeny stavební úpravy můstku přes Ohři, což nám mimo jiné umožnilo potřebné úplné oddělení Fitness jízdy od závodních tratí; věříme, že tak zvýšíme bezpečnost účastníků a zároveň představíme krásnou krajinu okolo našeho města i na jiných místech, než bylo zvykem. Zároveň se vracíme k atraktivnímu dojezdu trasy B a C mezi budovami KV Arény po přemostění Západní ulice a po samotné Západní do areálu Meandr.




© A.M.bike no limits, web & design: Daniel Danielčák 2000 - 2017 | admin |  ↑↑↑