Karlovarský AM Bikemaraton

Fotogalerie / reportáže / video

Přivítáme, pokud nám zašlete na adresu webmastera (webmaster@ambike.com) fotografie ze závodu, reportáže nebo odkazy na stránky s nimi.

Zpět na seznam

Report 2004

Autor: Michal Prokop, ředitel ročníku

Letošní ročník tradičního karlovarského maratonu lze hodnotit z mnoha úhlů, veskrze bych si jej však dovolil ohodnotit kladně. Největší změnou oproti minulým letům bylo zařazení našeho závodu do seriálu Kolo pro život České spořitelny. Tento prestižní seriál již pět let přitahuje tisíce vyznavačů bikingu a pro nás znamená účast v něm ocenění dlouholetého úsilí celého týmu pořadatelů. Každý z nás si považuje za čest podílet se svým dílem na organizaci jednoho ze závodů největšího seriálu horských kol v Evropě. Konkrétně naše účast v Kole pro život znamenala změnu názvu, Artamonovův memoriál byla hezká slovní hříčka, ale ve spojení se jménem sponzora vyzníval název jakoby memoriál příslušné firmy, což jistě není dobrý propagační moment. Tak jsme alespoň zachovali v názvu zkratku AM, tak trochu ze staromilství, tak trochu z úcty k tradici.

Přibylo mnoho kategorií, měřili jsme pomocí čipů, výrazné změny doznal během závodu vzhled areálu. Co se nezměnilo a co chceme podržet i do budoucna, je kvalita tras, solidní organizační zajištění, příjemná atmosféra, vždyť tento závod dělají bikeři pro bikery, hodnotné věcné ceny, kvalitní zajištění občerstvovacích stanic a především úcta ke všem, kdo na náš závod přijedou. Věřte že je to neopakovatelná zkušenost, vidět stovky unavených, ale veskrze spokojených lidí, kterým jsme svou prací připravili pěkné zážitky.

Náš klub A.M.bike no limits má jeden charakteristický rys: neumíme být spokojení. Na letošním maratonu bylo ještě pořád mnoho nedostatků k odstranění: značení tras může být lepší, více hlídek na trase, bohatší kulturní program , kratší trasa MTB byla pro spoustu méně trénovaných účastníků pořád ještě příliš těžká a technicky náročná, špička dlouhé trasy měla problém se slabšími závodníky krátké trasy ve sjezdu z Vlčince apod. Věřte, že všechny Vaše připomínky jsme velice pečlivě zaznamenali a pokusíme se na nich zapracovat tak, aby v roce 2005 byl Karlovarský AM bikemaraton místem jen příjemných zážitků.

Ohlasy na Karlovarský AM bikemaraton 2004

Na trase Artamona

18.08.2004 | Autor: Roman Čermák, Kolo pro život

Včera jsme měli na vlastní kůži možnost otestovat kratší trasu Karlovarského AB Bikemaratonu. Za horkého a dusného počasí v doprovodu dvou zkušených místních průvodců, které nám přidělil ředitel závodu Michal Prokop jsme vyrazili v pravé poledne z areálu Stadionu AC Start Karlovy Vary (dříve stadion Závodu míru). První co mi doslova vyrazilo dech, je nově zrekonstruovaný stadion s novou tartanovou dráhou, který je plně k dispozici závodníků. Prostor startu mi silně připomněl starý známy St´Wendel v Německu, kde se jel Světový pohár a Mistrovství světa UCI. Na Wendel jsem si potom vzpomněl ještě jednou na trati, ale k tomu se ještě dostanu.

Z brány stadionu vyrážíme po hlavní silnici přes Ohři. Vzápětí začíná táhlé stoupání k vysílači Stará Role, stále ještě po silnici. Dá se předpokládat, že již tady se peloton začne dělit. Silniční nájezd do terénu trvá asi 4 km.
Ze silnice následuje odbočka doleva a záhy vjíždíme do terénu. Pohodovou cestu mezi pastvinami střídá po několika kilometrech krátký single trail podle potoka Rolavy. Jak uvidíte mostek přes potok (po levé ruce) zhruba na 10. km můžete si pomalu zařadit lehčí převod. Za chvíli bude následovat až nečekaně strmý stoupák (já jsem tady volil zoufalce, ale podle mne se řídit nemusíte :- ) )
Na vrcholu následuje krátký odpočinkový úsek, ale vzápětí už opět stoupáme na první občerstvovačku na Smolných pecích, to už jsme na 13.km. Po bufetu začíná pohodový úsek po silnici, kde nabíráme dech před dalším stoupáním. Cestou na vrcholovou prémii na v 904 mnm na 32 km zvládáme postupně další 4 „stěny“ kde volíme ty nejlehčí převody. Za zmínku stojí prudký sjezd otevřenou loukou, který číhá hned po výjezdu z lesa na cca20.km. Doporučuji sjíždět vpravo kolem břízek.
Na 24. km na vrcholu jednoho z prudkých stoupání bude v závodě umístěna 1. servisní depo (na šedesátce jsou 2 depa) Po zvládnutí vrcholové prémie (s 2. občerstvovačkou) následuje víceméně zvlněná pasáž (nahoru – dolu, dva kopce jsou dost náročné), která postupně stoupá až na nejvyšší bod kratší trasy a to na vrchol Pernink (949mnm). Tady už máme nejhorší za sebou. Sjíždíme do Perninku, hodně se jede po asfaltu.
Zhruba od 38.km v Perninku začíná poslední kopec, ale to už z pohledu toho co máme za sebou nestojí za řeč. Je to táhlé stoupání po šotolině. Dá se to docela „valit“. Na hoře jsme asi po 4km. Následuje série krásných sjezdů až ke druhému depu na 48.km.
A tady začíná trialová lahůdka. Poměrně dlouhý sjezd úzkou lesní stezkou, plnou kořenů, kamenů a vyjetých brázd. Je to skutečný trial, kde si znovu vzpomínám na úsek trasy v St´Wendelu. Pasáž jako z cross-country. Celý sjezd má tak dva kiláky. Další dva kilometry jsou v pohodě až na poslední bufet. Do cíle zbývá 18 kilometrů.
Za dalších pět kilometrů přijíždíme k hrázi Velkého rybníka u Sadova. Po odbočení na lesní pěšinu nás ještě překvapí usek plný kořenů, mezi stromy. Od výjezdu na silnici už jedeme posledních 12 kilometrů v podstatě po rovině (pole, cesty, chatová kolonie a zase silnice). Ve Varech najedeme na místní cyklostezku, která vede podél řeky (tady pozor na chodce, cykloturisty a psy, ale pořadatelé slibují zajistit maximální bezpečnost) Dá se to tady slušně „hrnout“, odhaduji, že ti nejrychlejší místy pojedou více než čtyřicítkou. V momentě, kdy se stezka napojí na hlavní silnici u Tesca, můžete si připravit pozici pro závěrečný spurt. Asi po 200m se už odbočuje do brány stadionu a na tartan.

Na závěr:
Šedesátka není šedesátka, ale šedesátosmička, proto si podle toho rozvrhněte síly a dobře jezte. Trať je sice těžká, ale dá se pořád jet, dobře trénovaní jezdci nebudou muset sestoupit z kola. Značení trati pořadatelé věnují obrovskou péči. V úterý už byla významná část označena. Svítivě červené šipky na silnici, mlíko „Superior“ na stromech a v zatáčkách a pořadatelé. Myslím, že problém nebude.
Pokud budete mít čas, rozhlédněte se občas, krajina kolem je nádherná…

Ve Varech o další body do rankingu!

18.08.2004 | Autor: Roman Čermák, Kolo pro život

Pořadatelé z A.M.bike no limits v čele s Michalem Prokopem věnují přípravám maximální péči.
Start a cíl závodu je v nádherném areálu stadionu Závodu míru na nové tartanové dráze. Po dojetí do cíle je k dispozici volá travnatá plocha hřiště i prostorná tělocvična.
Také obě trasy (60km a 90km) představují skutečnou lahůdku, kde naleznete celou škálu různých typů terénů od asfaltu přes lesní i polní cesty, trialové pasáže s kořeny, strmá stoupání i nádherné sjezdy a krásná okolní krajina … prostě nádhera. Obě tratě patří mezi ty náročnější a to jak profilem (převýšení 1800 a 2300 m), tak z hlediska technické obtížnosti. Na druhé straně vyspělejší bikeři v podstatě nikde neslezou s kola. Vše se dá jet.

Podrobný popis obou tratí naleznete nahttp://www.ambike.com S prezentací si pořadatelé opravdu pohráli, nechybí podrobný interaktivní popis. Ke stažení jsou i data pro Navioon . V cíli čeká kromě těstovin další lahůdka. Od ranních hodin se bude na rožni otáčet býk, tak aby byl připraven pro všechny vyhládlé jezdce! Karlovarský AM Bikemaraton bude stát za to!

AM Bikemaraton Karlovy Vary 2004

Autor: Fořt Svatopluk, Bajk.cz

Chvalné ódy na tuto akci mě dlouho nenechaly na pochybách a zavedly do proslulého lázeňského města Karlovy Vary, které je tolik známo svými léčebnými prameny a procedurami. Zajímavostí tohoto závodu je spojení silničního a bikového klání.

Bikeří měli dvě tratě 60 a 90 km a silničáři 150 km pro muže a 100 km pro ženy. Navíc byla připravena i open vyjížďka pro vyznavače MTB a trekkingu, kteří nemají závodní ambice, ale chtěli se dosytosti vyřádit v terénech blízkého Slavkovského lesa a závod pro naše budoucí naděje. Start a cíl byl umístěn na atletický stadion Závodu míru K. Vary - Tuhnice, kde bylo i kompletní zázemí pro účastníky.

Počasí slibovalo možnost deště, ale to už je u letošního léta, co se prognóz víkendového počasí týče, téměř pravidlem. Prezentace byla rychlá, bez front a v příjemné atmosféře. Přilehlé komunikace sportovního areálu se kvapem plní, ale pořád je kde zaparkovat. Závodníci se převlékají, ladí stroje, mění obutí a spekulují co na sebe. Na atletický oval se pomalu řadí první nedočkavci. První startují příznivci tenkých plášťů a po nich, s odstupem pěti minut, bikeři obou délek tratí. Je trochu komický pohled na vyznavače cyklistiky, kteří okupují tartan určený pro atlety. Alespoň jedno mají oba sporty společné, a to obutí. I když naše tretry nemají hřeby, které by někdy taky neuškodily:-). Do 10 hodiny moc nezbývá, a tak pořadatelé sdělují poslední informace a pokyny pro závodníky.

Start. Silničáři ujíždějí ven z areálu. Na pásku se řadí druha grupa. Opět probíhá důležitý výklad o trati a jejich úskalích. Nervozita stoupá, ale vtipkování neustává. Probíhají poslední úpravy, odlehčení, rozloučení s rodinou a nejbližšími a udělování rad a pokynů trenérů a manželek ("máš kapesník, podepsal si závěť, nezapomeň že máš dětí, máš teplé spodní prádlo, apod.). Start. Pole se řítí branou ven. Točíme vlevo a po několika desítkách metrech vpravo na most, přes řeku Ohře. Dlouho se nikam nespěchá. Je to dáno i zmatkem, spojeným se startem obou délek. Pokud se nekouknete přímo na číslo závodníka, nevíte vlastně či jde o borce na krátké, nebo dlouhé. Po pár kilometrech se dostáváme už do terénu. Pole se roztrhalo na malé skupinky, které více či méně spolupracují. Je znát, že tu den předem pršelo. A však trať je díky své členitosti a savému povrchu celkem sjízdná a troufám si říci, že se o tolik neliší od úplně suché varianty. Dle profilu pořadatelů, se převážná část stoupání nachází na prvních 30 kilometrech. Nenechte se však mýlit. Kdo čekal odpočinek, ten se načekal. Pokud chcete předjíždět tak do kopce a na rovině to není problém. Horší je to u některých sjezdů.

Na trati jsou tři (na dlouhé 6) bohatě zásobené občerstvovací stanice a jedno servisní depo, které míjíte během závodu dvakrát. Dle mého oka, moc práce neměli (díky bohu). Po průjezdu prvním dlouhým sjezdem, kde se najednou proti mě zvedla zem, mi zbylo jen konstatovat, že zdolávání kopců čumákem vzhůru, jsou tou příjemnější částí závodu. Po oklepání, kontrole těla i kola a trochu v šoku, jsem se vydal do dalších bojů. Následující sjezdy opět nezklamaly. Kotouče hrály všemi barvami a nejednou se i tretra přidala do boje s tratí. Bylo často dost obtížné sledovat cestu a zároveň značení. Někdy mi připadalo, že se tu současně konají závody v triálku a downhillu.

Posledních 15 kilometrů, je převážně rovných a po asfaltce. Zajímavá je jen část v lese, kde si dali sjezd kořeny snad všech stromů z Karlovarska. Všude jsou slyšet jen těžko publikovatelná slova, které obohatily nejeden slovník. I ten můj. Ve Varech se jede už po cyklostezce, která nás přivádí přes most zpět do cíle. Opět se tvoří skupinky, které byli bez velkých obtíží roztrhány v lese. Většina diskuse se týká špatného značení, hlavně v druhé polovině, kořenů a jízdě po cyklostezce, kde není problém potkat matku s kočárkem a rodinu na výletě. A je tu cíl. Dostáváme jídlo a pití. Rozhlížím se kolem sebe a zjišťuji, že kdo nepadl, jako by nejel. Šrámů a odřenin je dost a dost. Dokonce i pár vážnějších úrazů se prý objevilo. Ošetřovatelky tak mají hodně práce, ale berou to s úsměvem a rádi bolístku pofoukají.

Na stadión postupně přijíždějí další a další. Výsledky jsou postupně doplňovány. Někdo si myje kolo, někdo sebe, ale velká většina okupuje posezení kolem přilehlé restaurace doplňuje energii a klábosí. Občasné kapky jen těžko naruší příjemnou náladu, kterou doplňuje i dobře hrající živá kapela.

Konečné vyhlášení je na můj vkus dosti dlouhé. Trvalo něco přes hodinu. Opět by mohlo být, stejně jako na jiných akcí, trochu dříve. Většina lidí to nevydrží a odjede.

Plusy a mínusy

+
Informace. Na internetu i na místě byly včasné a přehledné.
Trať. Sice dosti náročná, ale pro opravdové bajkery.
Občerstvení. Jídla a pití dost a dost. Podávajících jakbysmet.
Jídlo po závodě. Těstovinový salát byl super.
Čipy. Dnes už skoro standart, ale potěší.
Pořadatelé. Byli ochotní a velice příjemní.
Sprchy a mytí. Umýt se v teplé vodě bylo fajn. Hlavně když jste od hlavy až k patě od bláta.
Prezentace. Rychlá a bezproblémová.

-
značení. bylo provedeno za pomocí tzv. mlíka na stromech (to bylo super), značek a nástřiků na silnici. celkově ho však mohlo být více. hlavně v druhé polovině a na nepřehledných úsecích.
Vyhlášení. Mohlo by probíhat postupně, ale to je věc názoru.
Hlídky. Více hlídek (i zdravotních) umístěných po nebezpečných úsecích a na trati, by neuškodilo.
Krádeže. Ne dlouho před startem se objevili první místní zlodějíčci. Chybělo depo na kola.

Resumé

Mé finální hodnocení je 2. Hlavně za značení. Jinak mohu tuto akci jen doporučit. Všude byla cítit radost a nadšení pořadatelů.

Zpět na seznam





© A.M.bike no limits, web & design: Daniel Danielčák 2000 - 2017 | admin |  ↑↑↑